Zkouším Python s Czechitas

Můj první impuls napsat si nějaký program přišel asi už ve třinácti letech. Tehdy mě fascinovala slova herečky Catherine Zety-Jones ve filmu Past, že „si pět let psala v kancelářském kamrlíku program“. (Poznámka: nevím, zda-li si to pamatuji přesně, ale její jednoúčelový program měl ukrást z velkého množství bankovních účtů miniaturní částku v řádech haléřů – což pak v součtu mělo naskládat hezkou sumičku.) Ačkoliv jsem neměla v úmyslu nic nekalého, umět stvořit spustitelnou aplikaci mi tenkrát přišlo jako bezva nápad.

Bohužel u nápadu to víceméně skončilo. Na střední škole jsem se „dopracovala“ pouze k nějakým těm webům v HTML a CSS pro známé a trochu si zkusila Pascal. Na více jsem se nezmohla 🙂 Matematika mě na střední moc nebrala a tak tuším, že na programování nemám úplně nejlepší přirozené předpoklady. I přes tyto významné nedostatky mě zkoumání IT světa vždy trochu lákalo a tak jsem se v pokročilém věku konečně vydala lehce prozkoumat oblast programování.

Od kamarádů mi byl doporučen jazyk Python. Delší dobu jsem sledovala aktivity organizace Czechitas a čistě náhodou jsem narazila na jejich pilotní bezplatný webový kurz Pythonu pro holky, na který jsem byla k mé radosti vybrána. Někteří mi možná namítnou, že webových kurzů pro samouky je na internetu hodně. Czechití varianta mi ale zatím celkem vyhovuje. Líbí se mi velké množství různých dílčích úkolů, na kterých se můžu cvičit v psaní kódu. Sama bych si tolik úloh k řešení určitě nezadala. Zpětná vazba, která je každý týden vyžadována, zkrátka nutí k činnosti 🙂

Mám radost ze splnění dávného snu. Ačkoliv jsem realista a tuhle aktivitu beru jako zájmovou, kdoví, kam se ještě nakonec v budoucnu profesně zatoulám… (až nás třeba v lékárně nahradí výdejní automaty 🙂 )

Rubriky: Deník | Napsat komentář

Fronta na peníze – dvacka za dvacku

Byl líný sychravý večer a celá rodina seděla různě rozmístěna v obýváku. Na pozadí blekotala televize a běžely zrovna Události. Občas někdo apaticky zvedl oči od jídla či ifounu. Při reportáži o ražbě výročních dvacetikorun jsem si pro sebe v duchu pomyslela: „Proč by si někdo měl jít speciálně vyzvedávat do ČNB mince, které budou normálně v oběhu?“ Moje starší sestra, zkušená obchodnice, vyvrátila moji myšlenku. U reportáže prohlásila: „Tohle lidi půjdou rozebrat, jak je to v televizi, tak se vsadím, že zítra budou fronty.“

Upřímně mě davové šílenství celkem překvapilo. Pár dní jsem nevěřícně sledovala situaci. Efekt stáda nakonec zapůsobil a zachtělo se mi také nějaké dvacky ukořistit. Vidím v tom i jistou podobnost s příhodou kamaráda ze supermarketu, kdy životem zkušená cigánka hlasitě pronesla ke všem lidem v dlouhé frontě výstižné moudro: „Gádžové by šli i pro hovno, hlavně když je v akci“.

Jak to vypadalo pár minut před otevírací dobou je vidět na obrázku níže. Panoval mírný zmatek, ale celkově udržovali pánové z ochranky dav pod kontrolou. Výdej nebyl moc kontrolován a tak aktivní jedinci neváhali vystát frontu dvakrát.

Manžel se mě večer zeptal, zda pár dvacek stálo za to vstávání. Finančně to asi za moc nestálo (ale kdo ví v budoucnosti), každopádně z ukořistěných úlovků máme aspoň drobnou radost.

Rubriky: Deník, Uncategorized | Napsat komentář

První příspěvek

Milí lidé,

tak jsem se po dlouhé době (několikaleté blogerské odmlce) odvážila opět spustit osobní blog. Tentokrát jsem se už rozhodla investovat něco málo do webhostingu a nainstalovala jsem si WordPress. Ačkoliv s ním nemám žádné zkušenosti, doufám, že se něčemu novému přiučím.

Blogům zdar!

Fantagiro

Rubriky: Deník | Napsat komentář